Tak jsme se dozvěděli, že podle agentury Morning Consult je Petr Fiala nejméně oblíbeným demokratickým premiérem na světě. Věří mu jen 18% občanů. Je méně oblíbený než Macron, kterému běžně hoří předměstí Paříže. Je méně oblíbený než Scholz, kterému zase nehoří kotle v elektrárnách. Naopak, nejoblíbenější je indický Módi, i když je Indie hodně chudá země a život tam není peříčko. Druhý nejoblíbenější je mexický prezident Obrador (že jste o něm nikdy neslyšeli?), i když mu v zemi řádí drogové kartely…

Vkomentování slovenských voleb má smysl ještě pokračovat, protože s nimi máme hodně společného a jejich trendy i tendence fungují i tady. Stojí za to, vzít si drobnohled a neřešit jen vítězného Fica, nevítězné Šimečko, volební vlaky zaplacené z Ameriky a cikány zaplacené Matovičem. Stojí za to, podívat se na ty, kteří zůstali daleko vzadu a do Národné rady se neprobojovali. Dnes si probereme ty neúspěšné… ano, protože i jejich neúspěch se může zopakovat u nás. Nebudu samozřejmě řešit malé obskurní straničky s nulovými šancemi už od začátku.

Vít Rakušan:

Výsledek slovenskýchvoleb je pro nás varováním i poučením. Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo. Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.

Motto: Volby byly o Ficovi, ale vítězem je Pellegriniho HLAS.

Včerejší článek jsem psal asi v pět ráno, kdy bylo sečteno cca 90% hlasů. Až následně se zřejmě započítaly korespondenční hlasy, které pohnuly o nějaké to procentíčko s výsledky. Vyznění mého včerejšího článku je tedy ještě o nějaké to procento jiné. Ale, jak jsem včera psal, tyto volby neměly výrazného hegemona a nakonec bude záležet na každém procentíčku a každé blbosti, což se nakonec stalo. Výsledky jsou zde:

SMER – 42 mandátů

PS – 32 mandátů

HLAS – 27 mandátů

Svůj článek o slovenských volbách začnu jedním důležitým faktem. Od začátku do konce tyto volby neměly žádného výrazného hegemona. Progresívnému Slovensku i SMERu volební průzkumy přiznávaly voličskou podporu kousek přes dvacet procent. Porovnejte to s naším Andrejem, kterému některé průzkumy přisuzují i pětatřicet. To je obrovský rozdíl. Slovenské volby měly podle průzkumů svojí „velkou trojku,“ což jsou Fico, Šimeček a Pelegrini a pak spoustu menších stran u kterých nebylo jisté, jestli se do Národné rady vůbec dostanou.

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, včera jsem vylifroval všechny prozatím objednané knihy a hlásím, že ode dneška nebudu do knih psát automaticky věnování adresátovi. Už se mi teď několikrát stalo, že si dárce knihu objednal jako vánoční dárek pro někoho z rodiny nebo kamaráda a věnování jaksi nepatřilo té správné osobě. Ode dneška bude každá expedovaná kniha opatřena jen mým autogramem a pokud mými knihami chcete někoho obdarovat a chcete pro něj věnování od Vidláka, napište příslušné jméno do poznámky.

Tak jsme se dozvěděli, že Vítek Rakušan spouští novou informační kampaň za čtyřicet milionů peněz, ve které nám vláda vysvětlí, jak dobře se vlastně máme, že dezoláti jen remcají a přitom si doma debužírují šampaňské a kaviár, z peněz vybraných od chudáčků důchodců, vláda dělá, co je třeba, už brzy zvítězíme a evropské hodnoty se zaskvějí v plné kráse a každý konečně pochopí, jak dobře jsme volili.

Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.

S velkou chutí (a ještě větším zadostiučiněním) jsem sledoval, co se stalo v ODS, když Jan Zahradil vypustil malý kontrolní balónek ohledně koaliční spolupráce Modroptáků s hnutím ANO. Zahradil je ještě ze staré školy, navíc v politice bude pomalu končit, na eurokandidátku už se znovu nechystá, takže si může dovolit mluvit.