Přátelé, můj článek o Braniborech v Čechách žije svým vlastním životem. Řeší se v nejvyšších kruzích, probírá se v majnstrýmu a Cempeři řeší, že na jižní Moravě působí E.On místo ČEZu, takže je to celé lež. Novinky už obvinily Janu Zwyrtek Hamplovou, že šíří dezinformaci a přitom ona udělala přesně to, co Cemper – řekla, že je to příliš závažná věc, než aby se nechala ležet. Řekla, že se obrátí na ministry, aby prověřili, zda nedochází ve zvýšené míře k odpojování domácností.

Ale lekli jste se, že toho chci podle nadpisu nechat, že jo? Mohu vás uklidnit, na nic takového se nechystám. Chci vám vlastně jen říct, že dneškem končí první fáze mé práce, podle plánu, který jsem tu vytyčil 9. července letošního roku. Tenkrát se článek jmenoval „Make Kydy great again“. Od té doby jsem čekal, že dnešní den přijde. Den, kdy bude moje inkognito dokonale propálené, že přestane mít jakýkoliv smysl se za něj schovávat.

https://www.litterate.cz/neni-to-o-sile/

Dnes začnu jedním příměrem, který v jakési své přednášce použil psycholog Jeroným Klimeš. Nevím, jestli se jeho příměr zakládá na skutečnosti, takže mě neberte za slovo, ale uvede nás to do problematiky. V Austrálii žil vakovlk. Dravý vačnatec, poměrně veliký, silný, masožravý. Byl na vrcholu tamního potravinového řetězce. Byl pánem tamního světa. Pak se do Austrálie dostali první lidé a ti si sebou přivedli psa dinga, který se tam pěkně uchytil a zdivočel.

Jak se jmenují ti dva? – litterate.cz

Tu a tam tu dělám reklamu nějakým těm počinům na kterých jsou nejlépe poznat henty evropské hodnoty, slušnost a noblesnost. Proto jsem tu propagoval třeba Jaroslava Hutku a jeho písničky o Zemanovi. Dneska tu mám další takový příspěvek, který si zaslouží slyšet celá Alternativa a protože je to sluníčkářská záležitost, tak by se to třeba ani nedozvěděli. 

Přátelé moji drazí, jistě jste si již v diskusi všimli, že elfové změnili taktiku, protože se ukázalo, že naše společenství jeden provokatér mlž nějak nedokáže rozebrat i když se snažil každý všední den po dlouhé hodiny. Proto došlo k přeskupení sil. 

já se ti musím k něčemu přiznat. V mládí jsem strašně zhřešil.

Cože? Že mě trápí svědomí? Ale kdež, to buď v klidu. To mně opravdu žíly netrhá, na svědomí jsem za celý život narazil jen jednou, a to je úplně jiný příběh. Ten hřích, to jsem se prostě dopustil - snad z mladické nerozvážnosti - chyby, a je mi poněkud líto, když vidím, jak v zásadě tutéž chybu dělá dnes, s odstupem několika desítek let, někdo jiný. Ale co: to je život. Dneska už to můžu říkat; nijak jsem o to sice nestál, ale jednou to muselo přijít.

Když se střílí z houfnice, tak granáty prakticky nikdy nedopadnou na stejné místo. Dopadají do cílového prostoru s určitou odchylkou. Existuje na to celá věda, která se jmenuje balistika. Z jejích pouček je možné vydefinovat určitý prostor do kterého dopadne většinové procento všech střel, ale stále některé letí i mimo. Válka pak znamená především zajistit, aby bylo dost střel na to, aby onen prostor dostatečně rozstřílely na hadry. 

Můj dnešní článek bude ošklivý. Budu nadávat, křičet, budu vzteklý a budu obrazně řečeno třískat vším co mi přijde pod ruku, budu zlej i na děti a můj vztek schytají zřejmě i ti, co si ho vůbec nezaslouží. Prosím čtěte dnešní článek právě s tímto vědomím. 

Začnu jedním biblickým příměrem: