Včera jsem jen zlehýnka nakousl Zemanovy narozeniny a zmínil se, kdo všechno tam byl (Uďo). Byl tam Babiš, Klaus, Orbán, Fico, Pellegrini, Duda, Vučič, Kateřina Konečná, byli tam lidé z byznysu a další a další. Navenek to nejde úplně dohromady. Klaus a Zeman byli političtí soupeři, Orbán není totéž co Fico, Duda se určitě neshodne s Kateřinou Konečnou na postoji k Rusku a Vučič vůbec není v Evropské unii. Přesto se všichni sešli, oficiálně oslavili Zemanovo jubileum. Politiku… tu samozřejmě vůbec nedělali…

Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.

Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.

Viděli jste, jak v Číně přivítali US ministra zahraničí, Blinkena? Takřka nijak. Žádný červený koberec, ruku podává bezejmenný úředník… Tohle Číňané umějí. Aniž by řekli jediné křivé slovo, předvedou vám, co si o vás myslí. Následovalo setkání se Sitting Pingem (podle vzoru Sitting Bull) a rozloučení bylo ještě ledovější, než přijetí. Na letiště už Blinkena doprovodil jen americký velvyslanec.

Tak jsme se dozvěděli, že Izraelci bombardovali íránské velvyslanectví v Damašku. Není úplně jasné, o které budovy šlo ani koho přesně trefili, ale prý šlo o důležitého velitele Revolučních gard. Když jsem se to dozvěděl, přestal mi svět zcela úplně dávat smysl. K čemu je Izraeli, když se kromě Hamásu pustí do boje ještě s dalším nepřítelem zaráz? Vždyť tím jen posiluje jestřáby v Teheránu, aby nějak odpověděli, protože pokud to neudělají, ztratí tvář před svými lidmi a to je v muslilmské společnosti to nejhorší, co se vám může stát.

Dnes budeme pokračovat ve výčtu událostí, které jsem v posledních čtrnácti dnech neměl čas komentovat, ale které budou mít na naši Kotlinku větší dopad, než politika naší Pětikolky i prezidenta. Běh dějin se jaksi odmítá zastavit a realita bere stále menší ohled na přání našich pravdomluvných mééédií i našich ještě pravdomluvnějších elit, za které se konečně nemusíme stydět. Koneckonců, inflace klesla, už je třikrát menší, než ji měl Babiš, takže všechno je v pořádku a na těch předchozích třicet procent zapomeňte. Kdo by řešil, že jsme byli okradeni o třetinu úspor, že?

Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.

Vidlácky v širších souvislostech – litterate.cz

https://www.litterate.cz/vlastovky-co-jaro-nedelaji/

https://www.litterate.cz/dalsi-drogova-zavislost/

Je to dva dny, co jsem psal článek o zemědělských výhledech po žních. A fakt mě netěší, když se moje prognóza splní hned další den. Vězte přátelé, že byla uzavřena dohoda o odblokování černomořských přístavů Ukrajiny ze kterých může být vylifrováno těch údajných 20 milionů tun obilovin.