Pamatujete? Už jsou to skoro dva roky. Válka na Ukrajině se teprve rozjížděla do dnešních pořádných obrátek, právě se bojovalo u Severodoněcku a Lysyčansku (nebo už to tam bylo hotové) a na Ruskem obsazených ukrajinských územích probíhalo referendum o připojení k Rusku, které samozřejmě dopadlo kladně, protože jinak by se nedělalo. Vzápětí ruská Duma přičlenila čtyři ukrajinské regiony k Rusku.

Máme tu další výročí konce druhé světové války a jako obvykle se budou dějiny přepisovat. Jediná jistota je totiž budoucnost. Minulost se pořád mění podle toho, kdo zrovna vyhrává. Sice mě to štve, ale nepřekvapuje. Dějiny jsou totiž především v dnešní době buďto dějiny zla a nebo dějiny dobra… proto je lepší učit dějiny genderu. Vysvětlit žáčkům šíři a často i rozpolcenost motivů, to chce skutečně dobrého učitele. Nejlépe takového, který nebude poslouchat ministra školství, co má vlastně učit.

Tak jsme se dozvěděli, že Ukrajina schválila nový mobilizační zákon. Proč? Protože nemá skoro žádné ztráty, to je snad jasné, ne? Ukrajina zatím během konfliktu přišla o „pouhých“ třicet tisíc vojáků, zatímco Rusů už padly statisíce, ba skoro miliony. Proto mají Rusové (podle západních zdrojů) armádu o 15% větší, než měli na začátku války a vůbec nic jim nedochází, zatímco Ukrajinci sice neměli skoro žádné padlé, ale potřebují nutně milion mužů v braneckém věku, kteří před konfliktem utekli do Evropy.

Moji předci pocházejí od Horní Sloupnice. Jmenovali se Škeříkovi (škeřiti se = šklebiti se) V roce 1749 si pro mého prvního zdokumentovaného předka, Františka, došla vrchnost, neb zjistila, že vyznává nepovolenou evangelickou víru a ani sto let rekatolizace mu nestačilo, aby se polepšil. I sebral se Franc s celou rodinou a utekl za kopečky do Pruska, kde Bedřich Veliký právě nutně sháněl kolonisty, kteří by mu osídlili slezský prales, který na Marii Terezii získal.

Stále mi nedá spát ten veletoč Donalda Trumpa a předsedy sněmovny reprezentantů Mika Johnsona, kteří po návštěvě CIA v Langley najednou souhlasili s vojenským balíčkem pro Ukrajinu a zapomněli na migrační vlnu z Mexika. Přitom, celý balíček Ukrajině se řeší už několik měsíců. Ukrajina mezitím přišla o Adějevku, ruská vojska buší na brány Časiv Jaru a na ukrajinské pozice dopadá stále víc klouzavých bomb, kterých má Rusko takřka nekonečné zásoby.

Přátelé, ústředí CIA v Langley je v poslední době docela exponované místo. Kromě našich čučkařů a našeho ukrajinského premiéra tam nedávno byl i Trump, i republikánský předseda sněmovny reperezentantů a zdá se, že všichni, co projdou tamním brífingem, následně vypadají, jako by je vyklopili z rakve.

Když jsem včera psal článek o řediteli Vojenského zpravodajství, Berounovi, který byl odvolán půl roku před vypršením funkčního období, nevěděl jsem ještě o schválení amerického balíčku pomoci pro Ukrajinu. Nakonec, těsně před vydáním, jsem to jen zmínil v posledním odstavci. Podle mě se to celé dost vyjasnilo. Kongres prostě kolektivnímu Bidenovi schválil ještě jeden pokus ke zvrácení situace na východní frontě. Rus totiž postupuje, víme?

Tak se nám Írán nenechal vyprovokovat k nevyprovokované agresi… V noci ze soboty na neděli sice „šílení ajatoláhové“ vyslali na Izrael celou řadu dronů i raket, ale pojali to nikoliv jako útok v momentu překvapení, ale spíš jako televizní show, kdy v podstatě hned po startu vše oficiálně oznámili a dali tak Izraelcům dost času, aby se připravili a celému světu dost prostoru, aby se pohodlně usadil před televize s popcornem a coca- colou.