Volby skončily a na vládní strany přišla kocovina. Ten, proti kterému nejvíc bojovali, ten všude zabodoval. Ten, který byl vždycky největším ohrožením demokracie, ten je skoro všude převálcoval a co je horší, jeho lidi uspěli i v prvním kole voleb do senátu. Jen v šesti obvodech nepostoupil do druhého kola kandidát za ANO. A to si ještě můžeme škrtnout Vícha a Čunka, kteří jsou spíše kritici vlády, než její příznivci.

Volby nám skončily, výsledky jsou sečteny, vyjednávají se koalice, šampaňské na oslavu úspěchů je vypité, lahve pálenky na žal jsou prázdné. Když je po volbách, tak je před volbami a ty krajské předjímají výsledek parlamentních. Už nebude žádná další kvalifikace, nebude žádný reparát, nebudou ani žádná skutečně tvrdá data a vlastně už ani nebudou žádné necinknuté svobodné volby bez korespondenčních podrazů. A tak si dneska řekneme, co krajské volby znamenají ve světle voleb parlamentních.

Očekával jsem nižší volební účast a je nižší volební účast. I když ne o tolik, kolik bych si myslel.

Očekával jsem potvrzení trendů z eurovoleb a potvrdily se.

Očekával jsem hladké vítězství hnutí ANO a Andrej Babiš vyhrál v jedenácti krajích.

Očekával jsem, že Pětikolka předvede ještě nějakou sílu a předvedla.

Přátelé, dnes od 14.00 pouštím tento text, čistě pro diskusi o volbách. Výsledky budou jasné kolem 19.00. V deset večer vyjde článek s prvním hodnocením.

V této chvíli se zdá, že jsem se v tom málu, co jsem byl schopen predikovat, nespletl. Volební účast bude zřejmě rekordně nízká. V roce 2020 byla volební účast bezmála 38%, v roce 2016 byla volební účast 34,5%, v roce 2012 byla 40%.

V hučení vody, která vyplavovala vesnice a v ještě větším hučení slov ve volební kampani v podstatě skoro zaniklo to, co se v uplynulém týdnu stalo v Libanonu. Za jiných okolností by to byla zpráva číslo jedna a měli bychom důvod se přepnout z odborníků na válku na Ukrajině na odborníky přes tajné služby, ale tentokrát bylo vše přehlušeno domácími událostmi. A protože si tentokrát netroufám na žádnou volební předpověď, kromě dojmu, že přijde málo lidí, zkraťme si čekání na volební výsledek ohlédnutím za těmito událostmi.

Začnu jedním ministerským výsměchem. Včera oznámilo Rakušanovo ministerstvo, že lidé, kteří přišli díky povodním o doklady, že si do 18.00 mohou požádat o nové, aby jim je stihli vydat do voleb… Úplně vidím to nadšení, jak lidi odhodili lopaty, pustili z rukou kýble s bahnem a honem běželi si požádat o občanku. V postižených obcích stále nejde proud ani signál, lidi mají úplně jiné starosti, ale mohou si jít požádat o občanku…

Na přírodních katastrofách se vždycky lámou charaktery. Ony jsou zesilovač všeho dobrého v nás i všeho zlého. Nasvěcují jako silný reflektor. Ukazují bez příkras, jak se věci mají. Například, když vidíte premiéra, jak obhlíží zkázu Ostravy v polobotkách a slušivém obleku, tak už nemáte co dodat… Děkujeme za všechno, pane premiére. A když říkáme „za všechno,“ tak myslíme „za nic.“

Štrasburk je oficiálním sídlem Europarlamentu. Nikoliv Brusel. Ale zdejší budovy nejsou tak příšerné óóóbrovské jako v Belgii. Také mi přijde, že je Štrasburk trochu hezčí město. Pod okny zdejších kanceláři šumí voda z kanálů kolem Rýna, v kantýně tu lépe vaří a vlastně by to tady bylo lepší než v Bruseli, ale zdejší budovy se používají vlastně jen 36 dní v roce. O něco víc než měsíc.

Přátelé, tento týden jsem ve Štrasburku. Proč? Inu, když se sepisovaly zakládací smlouvy EU, tak Francouzi z prestižních důvodů nemohli zůstat stranou. ono je to ještě složitější, ale vězte, že europarlament není jen v Bruseli, ale má ještě i druhé sídlo. Podle zakládacích smluv musí během roku ve Štrasburku proběhnout dvanáct plenárních zasedání. Dodržuje se to a protože v srpnu jsou parlamentní prázdniny, tak v říjnu bývají zasedání dokonce dvě.