Na přírodních katastrofách se vždycky lámou charaktery. Ony jsou zesilovač všeho dobrého v nás i všeho zlého. Nasvěcují jako silný reflektor. Ukazují bez příkras, jak se věci mají. Například, když vidíte premiéra, jak obhlíží zkázu Ostravy v polobotkách a slušivém obleku, tak už nemáte co dodat… Děkujeme za všechno, pane premiére. A když říkáme „za všechno,“ tak myslíme „za nic.“

Štrasburk je oficiálním sídlem Europarlamentu. Nikoliv Brusel. Ale zdejší budovy nejsou tak příšerné óóóbrovské jako v Belgii. Také mi přijde, že je Štrasburk trochu hezčí město. Pod okny zdejších kanceláři šumí voda z kanálů kolem Rýna, v kantýně tu lépe vaří a vlastně by to tady bylo lepší než v Bruseli, ale zdejší budovy se používají vlastně jen 36 dní v roce. O něco víc než měsíc.

Přátelé, tento týden jsem ve Štrasburku. Proč? Inu, když se sepisovaly zakládací smlouvy EU, tak Francouzi z prestižních důvodů nemohli zůstat stranou. ono je to ještě složitější, ale vězte, že europarlament není jen v Bruseli, ale má ještě i druhé sídlo. Podle zakládacích smluv musí během roku ve Štrasburku proběhnout dvanáct plenárních zasedání. Dodržuje se to a protože v srpnu jsou parlamentní prázdniny, tak v říjnu bývají zasedání dokonce dvě.

Krátký zahraniční úvodník:

Zatímco u nás se zraky všech obracejí k regionům postiženým velkou vodou, v USA se našel další atentátník na Trumpa. Tentokrát se schovával v křoví a měl Kalašnikov s optikou. Tentokrát si ho agenti všimli včas a dokonce ho chytili živého.

U nás na Znojemsku spadlo za pátek sto milimetrů vody a za sobotu mělo spadnout ještě víc. Ale naštěstí se tato předpověď nenaplnila a spadlo „jen“ 50mm. Větší škody zde napáchal silný vítr, který na podmáčené půdě snadno vyvracel i vzrostlé a zdravé stromy. Já doma málem přišel o třešeň, kterou jsem musel velmi barbarsky zapřít (musel jsem použít hřebíky) a ze které vítr orval téměř všechno listí. Dopadli jsme dobře, vody nakonec spadlo o dost méně, než kolik slibovala čtvrteční předpověď.

Zatímco všechna méééédia informovala o hrozících povodních, vydávala varování a nechala politiky, aby se chlubili cizím peřím, úplně zapadlo, že v Praze probíhá jednání všech Řehků z NATO. Přijede dvaatřicet náčelníků generálních štábů a přes veškeré okecávání, hlavním bodem programu bude Ukrajina a plánované zrušení zákazu použití raket delšího dosahu v hloubi ruského území.

Dnešní deštivé počasí a očekávání záplav je ideální pro zemědělský a vodohospodářský článek. Skutečně se stává málokdy, abych na suché jižní Moravě naměřil za jeden den osmdesát milimetrů srážek v podobě vytrvalého, ale nijak extra intenzívního deště. Prší zhruba pět milimetrů za hodinu, což je prakticky přesně rychlost vsakování do půdy… Země byla navíc osvěžena deštěm z předchozích dní, takže už nebyla vyprahlá a všechny póry a kapiláry měla otevřené.

Tak jsem se podíval na tu slavnou debatu Trump vs. Harrisová. Ne, nebyla vyrovnaná. Kamala přišla připravená, měla nejspíš náušnice se sluchátky, moderátoři byli na její straně a tak debata vypadala dost podobně jako debata Turek vs. Danuše. Donald si myslel, že ji smázne jako mouchu na zdi a nepřipravil se. Ne, nebudu říkat, že debata byla nerozhodná, protože to nebyla pravda. Kamala Trumpa prostě přehrála a ještě neudělala tu blbost jako Danuše – když Turek mluvil o své zesnulé babičce, začala se Kandidátuše blbě hihňat. Kamala naopak zůstala uvolněná.

Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.

Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.