Británie

Články

Od průseru ke katastrofě

Autor

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

Ve jménu civilizace

Autor

Krátký válečný úvodník: 

Novinky včera uspořádaly anketu, zda jejich čtenáři věří americkým informacím, že Rusko v nejbližší době vpadne na Ukrajinu. 75% dotázaných tomu nevěří. Tolik o důvěře ve vždy pravdomluvné médium, které neochvějně stojí na straně dobra a svým čtrenářům vždy přináší výhradně pravdivé a nezkreslené informace. 

 

A teď už dnešní text: 

Ještě že máme ten Aeronet...

Autor

...... a Sputnik a Parlamentní listy a Kubáče a Vlka a Kechlibara a Spencerovou a Novou republiku a vůbec internet s tím neomezeným dosahem, sociálními sítěmi, videi i fotkami. Protože dneska je každý s mobilem novinář, každý kdo u něčeho je se může podělit s celým světem a nikdo to nestíhá cenzurovat. Mohou to vypnout celé, ale i ti Číňani se k informacím dostanou, pokud chtějí. Jinak je jakýkoliv pokus o umlčení jen dočasným jevem. Objemy dat jsou už tak obrovské, že je nezvládne ani centrála CIA, ani umělá inteligence. 

Ralfík vyhrál

Autor
Štítky

Boris Johnson, britský premiér vyhrál parlamentní volby přesvědčivým vítězstvím. A já přiznávám, že jsem ho označoval za člověka mdlého duchem a hlupáčka. Přirovnával jsem ho k Ralphu Wiggumovi ze seriálu Simpsonovi, ale uznávám, že mnohem lepší adept na roli onoho seriálového hlupáčka je náš ministr Petříček.  Nicméně dovolím si Borise Johnsona - vítěze voleb od nynějška familiárně nazývat Ralfík - to na památku. Donalda Trumpa po vítězných volbách označil bloger Ladislav Větvička za "Našeho Doníka". Já zase budu mít svého Ralfíka. 

Kopí

Autor

Dnes se pověnujeme londýnským a haagským útokům nožem. Zajisté jste si už všimli, že v poslední době těmto zprávám zde na Kydech prakticky nevěnuji pozornost. Jednoduše proto, že se staly součástí běžného koloritu, protože výskyt džihádistů a jim podobných se stane pravidelnější, běžnější a tak to bude až do té chvíle, kdy se opomíjený bílý muž strašlivě nasere a pak v krátkém čase uspořádá takové rodeo, že se budou všichni divit. 

Hess, Beneš, Halifax

Autor
Štítky

Znáte příběh Hessova letu do Británie. "Velké tajemství" druhé světové války. - Ha ha ha. - Tajemství tak velké, jako "kdo sežral dort, když s ním bylo zavřený jen jedno dítě, co má od čokolády umatlanou pusu."

Už jen ze struktury oficiální verze je jasné, že Hess letěl do Británie s nabídkou míru. Byla válka. VÁLKA!

To znamená, že se nemůžete jen tak vydat do nepřátelský země, kde nikoho neznáte a hledat někoho důležitýho, s kým byste si popovídali a vyjasnili si situaci.

Ralph Wiggum

Autor
Štítky

Znáte americký seriál Simpsonovi? V tomto seriálu vystupuje obtloustlý a značně přiblblý šerif Wiggum, který má synka Ralpha, který je ještě o několik oktáv blbější. Já si nemohu pomoci, ale kdykoliv vidím Borise Johnsona, vybaví se mi tento přihlouplý klouček. Oba mají společný tvar hlavy, inteligenci a vzájemně si vykrádají hlášky. 

Nuže tento Ralph Wiggum se po hlasování britské konzervativní strany stal premiérem. 

Francká říše

Autor

Britové měli kdysi svou doktrínu zahraniční politiky, která říkala, že na kontinentě nesmí vzniknout hegemon, který by je mohl ohrozit. Proto po celé své dějiny intrikovali proti silnějšímu, spojovali se se slabším a pokud ten slabší zesílil, klidně se spojili se starými nepřáteli proti starým přátelům a pak zase naopak. V průběhu dějin podporovali nejčastěji Francii proti Habsburkům, Habsburky proti Rusku, Německo proti Francii, Prusko proti Rusku, Rusko proti Francii, diktatury proti demokratům, demokraty proti diktaturám, nacisty proti bolševikům...

Mayová a Soukup

Autor

Těsně po referendu o brexitu jsem pro Kosu napsal článek, že se mi moc líbí britský humor. Referendem o brexitu britští voliči zničili více politiků než by to dokázala jakákoliv korupční aféra.  Na smetiště dějin se odporoučel Cameron, který pánubohu tykal, protože mluvil se sobě rovným, vzápětí odešel i Ralph Wigum britské politiky Boris Johnson. Nigel Farage jako hlavní příznivce brexitu ze sebe udělal debila, když rezignoval jako šéf své partaje.  Těch politiků bylo podstatně více, jen o nich běžně neslýcháme, protože je neznáme.