Dnes se znovu vrátíme na blízký východ. O čem jiném bych měl také psát, než o událostech, díky kterým jsme na hraně třetí světové války, že? Jak vidno, zase je to jednou pupek světa. V Tel Avivu byla i za studené války třetí největší koncentrace zahraničních novinářů. Hned po Washingtonu a Moskvě.
Nechtěli jsme plyn (a ropu z Ruska), protože porušilo mezinárodní právo a provedlo invazi na Ukrajinu. Byla to samozřejmě invaze nevyprovokovaná, Ukrajina si to ničím nezasloužila, byl to prostě čirý akt barbarství a Putinova posledlost imperiální politikou. Nemluvilo se o rozšiřování NATO, proti kterému Rusko dlouhodobě protestovalo. Nemluvilo se o konfliktu na východní Ukrajině, nemluvilo se o zkorumpovaném ukrajinském režimu, nemluvilo se o mnoha a mnoha souvislostech, které byly důležité pro pochopení toho, co se tam na východě stalo.
Ovíkendu se na hentěch internetech rozvířila docela divoká debata ohledně jednoho incidentu v Brně, který skončil smrtí. „Cizinec z východní Evropy“ použil nůž proti skupině mladých lidí v tramvaji, byli z toho čtyři zranění a jeden mrtvý.
Do minulého týdne se v Kábulu bojovalo za Prahu. Ovšem od tohoto týdne se začíná v Praze bojovat za Kábul. Afghánští tlumočníčci už brzy vyjdou z detence a přijdou do pražských městských bytů, protože Babiš by byl blbej kdyby je Hřibovi s chutí nehodil na plodnici. A tak si dneska dejme článek od Manecy, který kdysi odmítl Vlk zveřejnit. Bude takovým pěkným úvodem pro zítřejší povídání.
Maneco, je to tvoje:
