Sledujete události v Arménii? Jak v Náhorním Karabachu končí staleté arménské osídlení? Jak Azerbajdžánci hravě a snadno prolomili Arcahskou obranu a během jediného dne bylo hotovo? Jak arménský premiér Pašinjan nejprve zakázal jít Karabachu na pomoc a odmítl i pomoc z Íránu, aby pak vzápětí obvinil Rusko, že nezasáhlo? Zatímco samostatný Karabach končil svojí existenci, arménská armáda cvičila spolu s armádou USA. Zanedlouho pak Arménie ratifikovala tzv. Římský statut, díky čemuž i na jejím území platí zatykač na Putina. Rusko vzápětí „zakázalo“ dovoz arménských koňaků…

Řeknu na rovinu, že když začal azerbajdžánský útok na Náhorní Karabach, čekal jsem, že Arméni podlehnou. Azerbajdžán v uplynulých třiceti letech zbohatl na ropě i na kontaktech s Tureckem, zatímco Arménie lavírovala mezi Ruskem a Západem možná tím nejnešťastnějším způsobem. V podstatě se arménským vládám podařilo dosáhnout naprosté marginalizace sebe sama. Rusové raději začali přesměrovávat svoje obchodní koridory přes Kaspické moře (a Azerbajdžán), než aby se spoléhali na staré sovětské dopravní cesty do Íránu přes arménské území.

Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.

Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.

Zajisté, stejně jako já, sledujete situaci na kosovsko srbské hranici. Kosovské síly obsadily úřady v oblastech, kde v Kosovu žije srbská menšina. Srbové se samozřejmě nechtějí dát, tak protestují.

Vsobotu jsem vystupoval na akci Rádia Universum, kde jsem se mimo dalších zajímavých lidí potkal i s generálem Andorem Šándorem. Dvě hodiny jsem měl možnost poslouchat jeho názory a asi do mě vlezl nějaký vojenský bacil. Nebo spíš vojenský brouk v hlavě.

Tak se nám republikáni a demokrati v kongresu dohodli na zvýšení dluhového stropu a celý Západ jásá. Vše je vyřešeno. Spojené státy dostojí svým závazkům, propad akcií skončí, vše se vrátí do normálních kolejí, nikdo se nemusí ničeho bát. Demokraté mluví o odvrácení katastrofálního scénáře, který by měl dopad na miliony pracovních míst. Republikáni zase mluví o bezprecedentních škrtech, které se jim podařilo prosadit. Prezident Biden vyzval obě komory, aby zvýšení dluhového stropu schválily…

Už víckrát jsem se tu pozastavoval nad kroky naší vlády, které na mě stále více dělají dojem, jako by Fiala a spol. vůbec nepočítali s tím, že by ještě mohly být nějaké volby.