Tak jsme se dozvěděli, že jemenší Houtiové stříleli po americké letadlové lodi tak úspěšně, že ta musela udělat jakýsi prudký manévr, při kterém přišla o jednu palubní stíhačku. Myslet si o tom můžeme co chceme, protože dneska všichni mluví pravdu, pravdu a nic než pravdu, odehrálo se to přesně takhle. Ale mohlo se to také odehrát úplně jinak, protože všichni lžou jako když Novinky tisknou… takže to mohlo proběhnout podobně, jako když Jemenci sestřelili americké armádě už několikátý průzkumný dron…

Tak nám prezident Zelenský odmítl americký návrh mírové smlouvy, která počítala s tím, že by konflikt zamrzl podle stávající linie fronty, Krym by byl uznán ruským, Ukrajina by nevstoupila do NATO a pak tam byla celá řada dalších technikálií. Odmítl smlouvu především kvůli Krymu, kterého se Ukrajina nehodlá vzdát. Díky tomu odmítl Mark Rubio přijet na schůzku do Londýna a poslal místo sebe jen nějakého podržtašku a jsem zvědavý, jestli dnes (ve čtvrtek) dojde na avizovaný podpis dohody o nerostech.

Že se všude mimo Evropu ledy pohnuly, nejlépe ukazuje velikonoční příměří na ukrajinské frontě. Ono bylo vcelku dodržováno oběma stranami. Kluci v zákopech měli alespoň na chvilku trochu klidu. Na propagandistické frontě se samozřejmě žádné příměří nedodržovalo, tam válka beze změny trvala dál a byla vlastně ještě hnusnější než jindy.

Tak jsme se dozvěděli, že Trumpova celní politika nejenže úplně mění pravidla řádu založeného na pravidlech, ale on mění i samotné evropské hodnoty. Na Trumpa jsme evropsky naštvaní, že se málo zastává Ukrajiny a nechce se mu za nás bojovat proti Rusku a teď nás navíc ještě dožral zavedením velmi ošklivých cel, díky kterým klesá akciový trh a firmy se stále rychleji stěhují do Spojených států. Naštval nás tak moc, že se naše vaše EU začala sbližovat s Čínou.

Tak nám Petr Pavel prohlásil, že je Česká republika připravena vyslat (po podpisu mírové dohody) vojáky na Ukrajinu… Všech pět, co tehdy ještě budeme mít. Tedy, pokud Zelinkovi neselže pistole a nezastřelí se ještě doma v kasárnách. V poslední době totiž vojáci nějak podezřele často svlékají uniformu a odcházejí do civilu… S válkou na Ukrajině to samozřejmě NE-SOU-VI-SÍ! Bývalý vojenský psycholog, Štrobl, tomu nevěří a on je přece v naší zemi nejvyšší autoritou, kterou vybraly samotné Novinky.

Zatímco ve Francii chystají lidem brožury, co mají dělat v případě války a radí jim, aby v případě jaderné havárie zavřeli okna a dveře (asi také nemají žádné kryty), u nás se prověřuje ruská a íránská stopa, která má prý zasáhnout do voleb svými nekalými dezinformačními kampaněmi. Jako první to (jak jinak) vytáhla Slonková a zřejmě se zase celá pražská kavárna domluvila, protože nás v poslední době kolem nás novináři krouží jako smečka hladových (a hloupých) vlků.

Nějak se ten rumunský scénář nachystat musí, nicht wahr?

Tak kolik summitů už mají za sebou evropské země, aby udělaly z Ukrajiny hentoho ocelového dikobraza za naše úspory? V poslední době už to nezvládám sledovat. Začalo to v Paříži, kde už už posílali vojáky proti Rusku, ale nakonec z toho byl mírový plán, který měl posvětit Trump, kterému to nestálo za veřejnou odpověď. Pak bylo něco v Londýně, kde to dopadlo stejně a ze slavného tažení na Rusa zbylo rozmístění mírových jednotek… teda, až skončí válka. Pak bylo nějaké jednání evropské rady, kde se dávaly na stůl peníze a zbraně… Prosím, neberte mě za slovo, já už prostě ztrácím přehled.

Je tomu osmdesát šest let od chvíle, kdy se Evropa naposledy sjednotila, aby byl její hlas ve světě slyšet. Právo veta bylo zrušeno, velení evropských armád bylo postupně sjednoceno, na dobové dezoláty bylo patřičně došlápnuto, byly vyhloubeny příkopy a postaveny ploty nabité elektrickým proudem, občané dostali právo na korigované informace, rozjela se mašinérie vládní propagandy a začalo se slídit, jaké rádio kdo poslouchá. I komunikační karty k tomu připravili… pamatuj, že poslech cizího rozhlasu může být potrestán i smrtí.

Vposledních hodinách jsou dějiny rychlejší než mé články… Ten včerejší vyšel ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Ukrajinská delegace v Saúdské Arábii souhlasila s americkým návrhem úplného třicetidenního příměří na frontě. Pak také souhlasili s podpisem dohody o minerálech a Američané jim v té chvíli prý začali zase dodávat zbraně a zpravodajské informace.