Už jsem u toho byl mockrát… U vzniku politického hnutí nebo strany. To se zpravidla potká několik přátel, shodnou se, že už se na stav věcí veřejných nemohou dívat, nejsou schopni dále snášet blyštivý ksicht vládního neumětela v Otázkách Václava Moravce a řeknou si, že s tím chtějí něco udělat. Zpravidla si pak sednou a začnou psát ten správný politický program, který bude dobrý pro lidi a ne pro papaláše a který tuto zemi konečně vyvede z marastu posledních třiceti let.

A v této chvíli většina nových politických hnutí zase zanikne…

Zítra se bude volit nový ředitel České televize. Té televize, které tento národ uvěřil tu nejhorší a nejvelkolepější lež po roce 89. Že je tady pro nás. Dodnes to mají ve znělce Reportéři ČT. Prý slouží nám občanům, je vyvážená a uvádí souvislosti. Všimněte si prosím, vystavěli ji úplně stejně, jako Člověka v tísni a další politické neziskovky. Na jedné straně bohulibá činnost, která je skvělým fíkovým listem jejich skutečných záměrů na straně druhé.

Tak se nám ve Varšavě sešla možná největší demonstrace od roku 1989. Opozice svolala protest proti politice vlády, kterou reprezentuje strana Právo a spravedlnost. Sešly se statisíce lidí, mávalo se polskými vlajkami, u řečniště se vystřídala celá řada známých polských tváří… zkrátka byla to tak velká a mohutná akce, že ji pokryla většina zahraničních médií.

Na neděli mám pro vás jeden kratší článeček ze série hostů, kteří u mě nikdy nebyli. Takhle to říkal Cemper, ne? Dezinformátoři si vymýšlejí rozhovory s lidmi, kteří neexistují. Vězte tedy, že u mě byl další zajímavý člověk, který nechce být jmenován. Tentokrát to není ani voják, ani policajt, ale poprvé u mě seděl hasič. Samozřejmě jsme probrali lžimédia a jejich vliv na naší společnost, probrali jsme tristní možnosti nejbližší budoucnosti, zhodnotili jsme působení naší vlády, vypili pár skleniček a pak jsem se dozvěděl něco, co byste měli vědět i vy.

Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.

Tak jsme se dozvěděli, jak se nám vyvinul státní rozpočet za květen… A je mi strašně líto, že jsem se nezmýlil, když jsem minulý týden tvrdil, že nás čeká další rekordní deficit od roku 89. Stalo se. Rozpočet je už dvě stě sedmdesát miliard korun v mínusu. Celkový schodek za celý rok byl stanoven na dvě stě devadesát miliard a ve chvíli kdy čtete tento článek, tak už ho v podstatě bylo dosaženo. Teď se jen ještě chvíli budou shromažďovat faktury a výpisy z účtu, takže ve výkazech se to objeví až o pár dní později.

Zajisté, stejně jako já, sledujete situaci na kosovsko srbské hranici. Kosovské síly obsadily úřady v oblastech, kde v Kosovu žije srbská menšina. Srbové se samozřejmě nechtějí dát, tak protestují.

Od té chvíle, kdy Wagnerovci obsadili celý Bachmut (a Prigožin začal na všechny strany dávat rozhovory) objevila se u nás celá řada reakcí, které si podle mě zaslouží komentář. Ať už jde třeba o Marii Divišovou, která poukázala na to, jak se Wagnerovci dlouhé týdny snažili budit dojem, že jsou slabí a Ukrajině stačí poslat tam ještě další brigádu a další techniku a vítězství bude jejich…. nebo třeba Lucii Sulovskou, která zdůrazňovala démonickou povahu Prigožina, který si nebere servítky, ale je dokonalý psychopat.

Vsobotu jsem vystupoval na akci Rádia Universum, kde jsem se mimo dalších zajímavých lidí potkal i s generálem Andorem Šándorem. Dvě hodiny jsem měl možnost poslouchat jeho názory a asi do mě vlezl nějaký vojenský bacil. Nebo spíš vojenský brouk v hlavě.